• Facebook
  • YouTube
  • Google+
| Sdílet |

úvod » Střešní vrstvy

Funkce střechy

Hlavní funkcí střechy je chránit prostor pod sebou před povětrnostními vlivy (deštěm, sněhem, větrem, slunečním zářením apod.). V závislosti na typu prostoru, který střecha uzavírá, jsou na její provedení kladeny různé požadavky. Může jít v zásadě buď o uzavřený vnitřní prostor (obytný dům, veřejná budova; střecha zateplená) či prostor otevřený (přístřešek, čekárna, nástupiště, kryté parkoviště; střecha nezateplená). Obecně tedy platí, že střechy uzavřených budov musí splňovat přísnější požadavky na izolaci.

Každá střecha má za úkol odvádět vodu s horní části stavby a bránit jejímu nahromadění, jež by mohlo postupně konstrukci stavby poškodit zatékáním či růstem dřevokazných hub a plísní. V podnebných oblastech s častým sněžením musí být konstrukce střechy dostatečně pevná, aby váhu ležícího sněhu unesla.

V současné době jsou na střechy v západním světě kladeny vysoké technické, funkční a nezřídka i estetické požadavky; ovšem v různých částech světa a v různých historických obdobích střechy vypadaly a vypadají různě. Příkladem velmi jednoduché a nenáročné střechy je kryt z palmového listí na domcích v tropických oblastech, kde střecha nemusí plnit výrazně izolační funkci a obydlí samo bývá velmi prosté.

Střešní vrstvy:

Střešní plášť: část střechy nacházející se nad, případně pod nosnou konstrukcí střechy, chránící vnitřní prostory objektu před působícími vnějšími vlivy a zajišťující požadavky na vnitřní prostředí.

Nosná střešní konstrukce: část střechy přenášející zatížení od jednoho případně více střešních plášťů, doplňkových konstrukcí a prvků, sněhu, větru, vody a provozu do svislých částí objektu.

Drenážní vrstva: vrstva umožňující snadný odtok přebytečné vody nad hlavní či pojistnou hydroizolační vrstvou.

Expanzní vrstva: tenká vzduchová vrstva nebo materiál s velkou pórovitostí umožňující vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším prostředím. Jde pouze o mikroventilaci - nikoliv o větrání střechy. Tato vrstva plní obvykle i funkci dilatační vrstvy.

Filtrační vrstva: vrstva zachycující vyplavované jemné částečky z některých materiálů střešního pláště vodou nebo částečky jiným způsobem vnášené do skladby střešního pláště. Filtrační vrstva chrání drenážní systém před zanesením.

Hydroakumulační vrstva: vrstva zachycující část srážkové vody - ta může být potřebná pro růst rostlin v souvrství vegetačních střech.

Hydroizolační vrstva: vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střeše se blíže označují jako např. hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolační vrstva.

Ochranná vrstva: vrstva chránící hydroizolační vrstvu, případně i jiné vrstvy střešního pláště před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí, zejména proti mechanickému poškození či UV záření.

Parotěsná vrstva: vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do vrstev střešního pláště, především pak do vrstvy tepelně izolační.

Podkladní vrstva: vrstva vytvářející vhodný podklad (zpravidla pevný a rovný) pro následnou vrstvu nebo vrstvy střešního pláště.

Provozní vrstva: zpravidla sestává z více vrstev při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy. Jedná se např. o střechy pochůzné, pojízdné, vegetační, případně jejich kombinaci.

Separační vrstva: vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, provozních, chemických nebo jiných důvodů.

Tepelně izolační vrstva: vrstva zajišťující požadovaný teplotní stav vnitřního prostředí - zabraňující nežádoucím tepelným ztrátám v zimním období a tepelným ziskům v letním období.

Vegetační vrstva: vrstva určená pro růst rostlin, keřů nebo stromů.

Spádová vrstva: vrstva vytvářející potřebný sklon následných vrstev střešního pláště - zpravidla tepelně izolačních a hydroizolačních.

Spojovací vrstva: spojuje dvě sousední vrstvy střešního pláště.

Stabilizační vrstva: vrstva zajišťující svou hmotností stabilitu vrstev střešního pláště před účinkem sání větru, případně jinými podobnými účinky

Signalizační systém: systém technických opatření umožňující zjistit poruchu hydroizolačního systému a lokalizovat místo poruchy

Dilatační spára: je konstrukční úprava umožňující roztažnost nebo smrštitelnost vrstev střešního pláště bez jejich porušení. Provádí se v monolitických vrstvách - jejich četnost (velikost dilatačních celků) pak závisí na tepelném zatížení vrstvy.

Krytina: konstrukční vrstva chránící nejen vnitřní prostor, ale i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod krytinou před povětrnostními vlivy (déšť, sníh, kroupy, vítr atd.). Krytina může, ale nemusí být vodotěsná.


Designed by varanasi Co., s.r.o.

EEI

Copyright ©2012 SALVATOR STŘECHY s.r.o.